O samotě na cestách je schopen člověk o všem přemýšlet s časovým a prostorovým odstupem. A jelikož nemá příliš velkou dávku podnětů kolem sebe, jeho mysl a paměť neustále pracuje. Nyní máte možnost nahlédnout do takové mysli.
NP Poloniny - červen 2019
Týdenní pochod Východním Slovenskem, kdy jsem za celé putování potkal jediného člověka. O vlky a medvědy nebyla nouze. Hlad a únava se staly každodenním chlebem. Rituál dospělosti byl úspěšně dokončen. Škoda jen, že těch zápisků mám poskrovnu.
Tak se to nakonec stalo. Vyrazil jsem na týden pobytu bez ostatních. Nyní se ukáže, jestli jsem vyspělý natolik, abych se o sebe dokázal postarat. Ba ne, kvůli něčemu takovému to nedělám. Důvodů, proč, je hned několik. Psát je nechci. Upřímně se mi psát vůbec nechce. Raději bych spal. Je skoro pět hodin ráno a já vůbec nespal. Ale jsem na tohle docela trénovaný. Už stačí jen vydržet čekat na bus, a pak už jen dojedu na konečnou. Včera to byl nářez. Připadal jsem si jako cizinec nebo spíš jako nezvaný host. Nevím, možná to byl jen můj pocit. Udělal jsem spoustu chyb, ale ve výsledku jsem zvolil optimální cestu. Hodně se bojím ptát se lidí na radu. Je to nejspíš škoda. Měl bych se lidem se svými problémy víc svěřovat, aby mi mohli pomoct.
Včerejšek byl tak zajímavý, že jsem si ho ani nezapsal. Teď mě u ohně otravujou komáři, tak nevím, co zapíšu. I když možná už komáry vidím a slyším všude. Konec. Otravujou až moc.
Pobyt ve tmě - 2019
Chtěl jsem vyzkoušet týdenní pobyt ve tmě, ale nebyl bych to já, kdybych to nepřehnal. Ubytoval jsem se v zimě na chatě známé, snědl většinu jídla a následně si v pokoji udělal absolutní tmu.
Již po několika hodinách jsem dostal hlad, takže jsem snědl jediné mé jídlo. V pokoji byla obrovská zima. Netopil jsem. Na sobě jsem měl oblečení na ven, navíc jsem byl přikryt dekou.
Nevěděl jsem, kolik je hodin. Nevěděl jsem, jak dlouho to ještě musím strpět. Nebylo mi to vůbec komfortní. Všechno jsem měl přeleželé, mysl se nudila, snil jsem s otevřenýma očima.
Po neznámo dlouhé době jsem rozdělal oheň v kamnech, abych se ohřál. Brzy však došlo dřevo a kamna vychladla. V pokoji byla opět zima.
Nevydržel jsem to a zapnul jsem telefon, abych se podíval, kolik uteklo hodin. Byl jsem tam přes 40 hodin, a přitom se mi to zdálo jako věčnost. Kvůli hladu, zimě a bolesti svalů jsem nakonec pobyt po 48 hodinách předčasně ukončil. Zde jsou jediné zápisky:
Nepřišel jsem na to, co bych chtěl dělat, ale uvědomil jsem si, že to nesmím tolik chtít. Důležité je dělat alespoň něco. Někdy člověk musí čekat, protože jeho osud není odvislý jen od jeho činů. Myšlenka celého pobytu byla ta, že se stanu OSVČ, a když to nevyjde, tak se nic neděje. Důležité je věci zkoušet.
Kanáry
2. den
Cítím se skvěle. Vděčím sám sobě za to, že jsem. Za to, že se snažím být. Vděčím za to všem. Bez nich a bez sebe bych nebyl tam, kde teď jsem. Posouvám své limity. Co mě omezuje? Jen má mysl. Tu mám tak zatím nastavenou. Dá se to samozřejmě změnit. Pracuji na tom. Jinak neexistuje žádná překážka. Prožívat moment je nádhera. Na nic nemyslet nebo už myslet, ale představa, když vím, že jsem, je úchvatná. Jsem na sebe velice pyšný. Nemusí to vědět nikdo jiný. Často se na sebe zlobím. Cesta k osvícení je klikatá a náročná, ale věřím tomu, že lze zdolat. Intuice je nejlepší způsob myšlení. Je to tak, že znáš vědomosti všeho, ale nemůžeš je všechny mít v malé hlavě. Oni ani nejsou někde uloženy. Prostě lítají nebo jsou a jsoucno je a bude. Věřit intuici? Věř všemu, neboť všichni jsou ty. A ty jsi součástí všeho. Když však budeš nešťastný, zhorší se i celek. Být nešťastný není cesta. Na světě je tolik krásného. Nepřemýšlej nad ostatními. To, co dělají, je jejich věc. Nekritizuj a nebudeš kritizován. Pokud zdoláš horu a na hoře uzříš, že lidé na tuto horu jezdí autem, tak si uvědom, že je to jejich volba. Nekritizuj jejich způsoby a oni nechají ty tvoje. Pokud ne, nemá smysl se s nimi bavit. Nechceš přeci zrcadlit darebnost a ničemnost. Lepší je zrcadlit krásu, lásku a pravdu. S tím souvisí, že pravdu mají všichni. Ty však v pravdu uvěříš poté, co se na vlastní mysl přesvědčíš. Jinak ne. Více se usmívej. Mračí se jen mrtvoly. Veselí lidé hned poznají, že se s tebou můžou dát do řeči a následně jsi jimi. Co na srdci to na jazyku. S upřímností nejdál dojdeš. Lež má krátké nohy. Nejlepší věci jsou v životě zdarma. Žij jako primitivní člověk, aby sis začal vážit svého neprimitiva. Zjistíš, jak je primitivní život těžký a budeš respektovat životy všech. Nenávist a násilí lze vždy přetavit v něco pozitivního. Jde jen o to, jak s energií naložíš. Miluj všechno a všechno bude milovat tebe. Život jen zkouší, jak dokážeš žít. Nikdy si neber nic osobně. Je přeci jedno, co se děje. Buď vždy pozitivní. Vzpomeň vždy na to, že ti vždy může někdo useknout hlavu. V porovnání s klepi je to poté maličkost. Tedy naopak. Pokud něco děláš, odváděj nejlepší práci, co umíš. Dokážeš vše, ale pouze když odvedeš vše na výbornou. Člověk, co práci nedělá pořádně, nikdy zpořádaný nebude. Prosím, snaž se. Máš na to. Nikdy nic není zadarmo. Vždy něco musíš vykonat. Ale, co je zadarmo, je nejlepší. Dobrou noc. Hvězdy jsou tu nádherné. Tělo je vždy na místě. Duše být nemusí. Jde tady taky o představivost.
3. den
Myslel jsem, že umřu žízní, ale vše dobře dopadlo. Našel jsem až večer pitnou vodu u kempu. Zítra se chci umýt a vyprat si. Na nejvyšší horu Gran Canarii nepůjdu. Nemusím být všude. Dneska v noci čekám zimu. Spím v nadmořské výšce asi 1650 m.n.m. Zítra si musím nakoupit nějaké potraviny. Už mi skoro došly. Asi mi nikdo nechybí. Putování je fajn i v jednom. Navíc vždy je někdo se mnou. Ochutnal jsem místní mandarinku. Byla výborná. Škoda, že nerostou volně v přírodě, ale na zahradách. Převýšení bylo docela šílené. Pohladil jsem si pejska a dal si zmrzku. Potkával jsem dost lidí. Snažím se uplatňovat pozitivní myšlení a čtyři dohody. Půjde to. Jen se snaž. Těším se na zítřek. Nikam nespěchám. Času dost.
Než mi vítr rozfouká všechny vlasy,
uzřím všechny světa krásy.
Než mě slunce spálí na prach,
zažiju jistě nejeden krach.
Hnát se za bezcennými předměty mi nikdy nešlo. Proto se ženu za těmi, které mají nadlidskou hodnotu. Neboť zde byly ještě před lidmi. Na cestě poznáš nejen cestu, ale i sebe. Cesta je klíčem k poznání. Je jedno, jakou cestu vykonáváš. Ale věř, že kráčíš správným směrem. Špatná cesta tě totiž může zavést někam, kam vůbec nechceš. Čas a cesta jsou dvě klíčové věci pro rozvoj člověka. Oboje potřebuješ, abys někam směřoval. S časem se mění i cesta. S cestou se mění i vnímání času. Pokud končí cesta, končí i čas. Já však myslím, že cesta nikdy nekončí.
Pokud si nevíš rady a rozhoduješ se, pak si při představách všech variant představ ten nejhorší scénář. Vyber pak ten nejzajímavější. Smrt je pokračováním cesty.
Kráčej a usmívej se. Pokud tak nečiníš, jsi na špatné cestě nebo totálně unavený/dehydratovaný/frustrovaný/naštvaný.
Pokud bych teď zemřel, vím, že jsem žil šťastný život. Ale já nezemřu, protože takovou cestu absolvuji až za dlouho. Ještě jsem chtěl něco udělat.
5. den
Nehřešit slovem. Nepomlouvat. Myslet si o sobě pravdu. Neodsuzovat druhé podle jiných názorů. Udělat si svůj názor. Nebýt na druhý zlý, jinak se mi to vrátí. Druhým říkat jen pravdu. To znamená nehřešit slovem. Věřit činům, a ne slovům. A hlavně si slova nebrat osobně.
Samotný život je nádherná památka, a přesto si ho tolik lidí nevšímá. Záhada je, jak mohlo vzniknout tolik věcí takovou náhodou. Všechno, co bylo stvořeno potom, stvořil život už předtím, ale v jiné materiální podobě.
Neber si nic osobně. Všechno, co lidé říkají, říkají v rámci svých dohod. Jen ty znáš pravdu a zároveň ji nepotřebuješ slyšet. Lidé také častou lžou a činí tak pouze ze strachu. Pokud si nebudeš brát nic osobně, tuto lež dokážeš rozpoznávat. Tato dohoda může být učinná pouze tehdy, když splníš první dohodu - vážit slova. Připomeň si, že pomocí slov tvoříš pocity. Je jen na tobě tyto slova vážit a užívat jen ty pravdivé. To jsou ty, které jsi nepřijal od ostatních.
Dělej vše nejlépe, jak dovedeš. Nesmíš se předřít, ale zase ne něco odfláknout. Nebudeš pak dělat něco, protože musíš, ale protože chceš. Zároveň tě nemůže odsoudit soudce, protože mu můžeš odvětit, že jsi dělal to nejlepší, co dovedeš. Taky realizuj své sny. Nesmíš se bát jít dál. Stejně důležité je zanechat minulost a žít v přítomnosti. Říkat ano i ne, neboť je to můj život. Základ je starat se o své tělo. Milovat jej a dělat pro něj to nejlepší. Pokud selžu, uvědomím si to, nebudu se litovat a začnu znovu. Chce to dokolečka opakovat a jednou to dokážu.
Cesta do Švýcarska
20.5. 2022
Ano, dneska jsem překročil Linec a bylo to opravdu peklo. Teplota se držela celý den rapidně vysoko. Teď ležím nahý ve stanu, obletují mě mušky a přeju si, aby se už ochladilo. Dneska jsem si hodně sáhnul na dno. Už jsem chtěl všechno vzdát. Vidina teplého jídla, postele, přátel, všech těch drog mi velí, abych se vrátil. A já se sebe ptám: "Proč tu vlastně jsem?" Zakouším tolik bolesti, studu a utrpení. Záda mám bolavá. Nohy okousané od hmyzáků, kůži spálenou na uhel, nemám nic k jídlu a téměř vybitý telefon. Proč si dobrovolně způsobuji bolest? Jistým způsobem se skrze bolest učím.
Ulicemi přilehlých obcí Lince jsem se během slunečního žáru potuloval. Často jsem si pokládal otázku: Co to dělám? Ale na velké mudrování nebyl čas. A uteklo to rychle. Rychle do obchodu. Začalo město a mě se líbilo, jak jsem nikoho nezajímal. Město, místo, kde se každý stará sám o sebe. V podchodu mi pokynul somrák. Asi vypadám jako bratr. Sedl jsem si na obrubník a čekal, až mi uschnou záda. Dostal jsem chuť na cigaretu a skoro jako na zavolanou se objevil jeden týpek, co tvrdil, že je Rumun. Nabídl mi cigaretu a mluvil. Mluvil německy. Sem tam jsem mu něco rozuměl. Asi si myslel, že žiju na ulici. Radil mi, ať se naučím německy, protože prý na angličtinu všichni kašlou. Byl krásně jednoduchý, vypadal nebezpečně, až nepřátelsky. U nosu měl šrám, asi z nějaké dřívější rvačky. Ztratil jsem pak sebevědomí jít si nakoupit.
Chtěl jsem odtamtud zmizet, ale příležitosti nebyly. Bloudit ve městě se mi nechtělo a lidé mě setsakramentsky začali nudit. Chtěl jsem být zase sám. I to byl důvod, proč jsem přidal do kroku a zmizel v lese. Později jsem si aspoň uvařil polévku. Lehl jsem si pak na lavici a odpočíval.
Jestli mě dnešek něco naučil, tak "ser na to, co si lidé myslí." Kor když je možná vidíš naposledy.
Tolik jsem toho neušel. Spíš jsem odpočíval. Na jedné vyhlídce jsem si sednul a hrozně dlouho pozoroval jedoucí auta, vlaky, kola. Kam všichni ti lidé neustále jezdí? Kde berou motivaci? Páč má motivace mizí. Kde vezmu motivaci? Jinak tady zůstanu a už nikdy neuvidím kamarády. Drogy jsou fajn věc. Ale je důležité být nad nimi pánem. To je smysl cesty. Dát si od toho na chvíli klid.
21.5.
Dnes jsem se rozhodnul vrátit se do Prahy. Ušel jsem kousek, zastavil se a hledal motivaci jít dál. Nic. Okousal jsem si z nerozhodnosti nehet. Proč si skutečně ubližujeme? Kdybych šel s někým, koho mám rád, jistě by to bylo jiné. Nyní se nikdo nemohl smát mým vtipům, nikomu jsem nemohl ukázat výhled, s nikým jsem nemohl sdílet myšlenky. K čemu by byl svět, kdybych v něm byl sám? Byl jsem stvořen pro druhé. Nic, co bych ještě nevěděl. A co tady? Nedokážu si představit jít dalších třeba 30 dní. Z toho bych zešílel. Z toho se teprve stane stereotyp. Ale to hlavní jsem dokázal. Dokázal jsem sám sobě, což si dokazuji neustále, že na to mám. Odvaha mi nechybí. Ale být obklopen neznámými lidmi mi celkem vadí. Vážím si příliš svých přátel. Chybí mi motivace jít dál. Ale když není motivace jít dál, je motivace jít zpátky. Chybná rozhodnutí činíme neustále. Avšak z chyb je třeba se poučit. Já se poučil a můžu jít dál. Už nikdy na tak dlouhý pobyt o samotě. Je fajn si na tři, čtyři dny vyčistit hlavu. Ale co je moc to je moc. Co bude nyní? Jako kdybych někdy věděl. Ale to nejdůležitější? Uzavřela se mi tímto jedna možnost a další se otevřely.
Rád bych ještě cestoval, ale rád bych změnil vzorec, jak jsem to až do teď vždy dělal. V lese je skvěle. V lese jsou ptáci, včely, klíšťata a stromy. V lese je skvěle. Ale les je pořád les. Ptáci mluví stejně, stejně vypadají. To my, lidé, se toliko lišíme. Poznávat jde přírodní, ale ne na vždy. Jen ještě chci bojovat.