Stojím tu, nic nevnímám.
Slunce na nebi, honí se mraky.
Vše mi vzali, holý život už jen mám.
O ten mě však brzy připraví taky.
Vždycky chtěl jsem být král.
Žil bych si jako v pohádce.
Teď po mě chtějí, abych se kál.
K čemu to, když budu za chvíli na oprátce?
Cožpak byl jsem zlý sluha, pane můj?
Na slovo jsem poslechl a pravdomluvný jsem.
Proč včas neřekl jsi mi – dost, už stůj?!
Proč končí mi můj nekonečný sen?
Měla to být jasná věc.
Byla to však na mě past.
Co za monstra postavily tuto klec?
Postavil ji ďábel, aby naše duše mohl spást.
Pacholci mne vyrušují z přemýšlení,
omotávají mi smyčku kolem krku.
Pro všechny je to mimořádné představení.
Já vím, že mají všichni smyčky kolem krků.
„Nějaké poslední přání?" ptá se kat.
„Chci být král," vykřiknul jsem, já, vrah.
Nechci uznat, že dostal jsem já mat,
že je konec všemu včetně mých snah.
Všichni zasmáli se mému přání.
Strážce vedle mne povolil páku.
A já vidím, že padá podlaha, která před smrtí mě chrání.
Ještě uslyším: „Buď tedy král smrti, hlupáku!"
Poznámka: Jedná se o jednu z prvotin