Všechno živé nějakým způsobem nakládá s energií. A proto je k pochopení životních souvislostí nutno vědět, v jakých obdobích, jak lidé nakládali s energií. Především pak s jejím přebytkem.
Všechno, co vidíme, cítíme, slyšíme, vše, co se kdy dělo, co se děje a co se bude dít, je jen výměna energie.
Pakliže se někdo cítí naštvaný, chce řvát, prát se, potřebuje někam nasměrovat svou energii.
Pakliže někdo miluje celým srdcem, chce lásku rozdávat. Snaží se zbavit přebytečné energie.
Celý život je jen o hledání rovnovážného stavu a jeho následném udržování.
Pokud za vším hledáte buď přebytek, nebo nadbytek energie, porozumíte všemu, protože vše se děje v návaznosti k tomu.
A jelikož pracujeme se zákonem zachování energie, každá energie se přetváří na jinou.
Zamýšlejte o sobě jako o průsečíku energií, kde se střetávají vstupy a výstupy. Vstupy jsou vše, co kdy přijmete. Vstupy můžeme přijímat pouze pomocí smyslů. Bez jakéhokoliv smyslu bychom nemohli existovat, protože jednak bychom si neuvědomovali své bytí, jednak by mozek nemohl vydat jakýkoliv signál k činnosti, protože bez vstupů nemůžou existovat výstupy.
My, lidé, jsme složitý mechanismus, který si vyvinul složité mechanismy, jak se vstupy nakládat. Protože koneckonců většinu dějin jsme bojovali o nadvládu příjmu energie z jídla.
Pro všechno živé je specifické, že musí přijímat odněkud energii. Ať už se jedná o jednoduché parazity, kteří parazitují na složitějších organismech, rostliny, které přijímají energii ze slunce a země či nás lidi, musíme odněkud čerpat energii, jinak bez zásob zanikneme.
Každému živému tvoru se vyvinula nějaká strategie v návaznosti na způsobu obstarávání potravy, trávení a způsobu udržování zásoby. To vše kvůli prostředí, ve kterém žijí.
Kdysi dávno, když jsme byli odkázáni na lov zvěře a sběr lesních plodů, neměli jsme pravidelný přísun energie, což znamenalo výrazné hrozby pro přežití. Navíc se lidský rod musel neustále strachovat, že tento zdroj ztratí.
Ale přeci jen, když přišlo období, kdy bylo potravy dost, ba příliš, naše tělo mělo přebytek energie. Někteří, podle charakteru, ji spotřebovávali ke koitu, jiní k boji, a ti třetí, kterým vlivem genetického rozpínání, bylo rozhodnuto o jiném údělu, začali tvořit primitivní nástroje, kreslit. Činnosti se mohli komplikovat, díky tomu, že se rozvíjel mozek.
Vždyť, co se radí člověku, který až často potřebuje uspokojení v podobě koitu? Nasměrovat energii do kreativní činnosti.
Proč je spousta mužů úspěšná až v postproduktivním věku? Odpověď je triviální, a přesto si skutečnost spousta lidí neuvědomuje. V produktivním věku se věnují jiným věcem. Hledají partnerky a zakládají rodiny, takže jim pak nezbývá mnoho energie na růst.
Po objevení zemědělství lidé zažívali klidnější období, kdy měli pravidelnější přísun energie, a tudíž se nemuseli toliko strachovat o tracení. Navíc nyní s přebytkem teď mohlo víc a víc lidí své úsilí vynakládat do jiných činností. Na základě charakteru získaného po předcích, ale také pomocí genového rozpínání, někteří stále přebytek energie využívali ke koitu, jiní k válčení, další k tvoření. Princip se v dnešní době nezměnil.
Když byla malá úroda vlivem nepříznivého počasí či pohrom, lidé neměli samozřejmě přebytky energie. V takových dobách byl vždy zaznamenán úpadek kultur.
Naším celoživotním bojem se stalo vytváření co nejstabilnější a největší úrody, abychom předcházeli takovým údobím. Není proto divu, že se v posledních dobách začalo potravinami dokonce plýtvat, protože se koneckonců vytvořil převis nabídky nad poptávkou, čímž jsme dosáhli sytosti lidu. Dnešní kultury jsme tedy mohli vybudovat jen díky boji o produkci jídla. Byl to boj o energii. A je to boj energie.
Netřeba se tímto tématem obšírně zabývat. Snad stačí zmínit to, že od svých počátku se námi známý vesmír rozpíná, aniž by měl jakoukoliv předlohu. Vesmír má však zpětnou vazbu. Jako když kladete různé tvary do různých otvorů, tak se učíte. Pokud někteří lidé dostali do vínku nějaký dědičný znak, který se později ukázal jako nevýhodný, jednoduše vymřeli.
Stejně se rozpíná vesmír, který koneckonců vytvořil hvězdy, soustavy, galaxie. Na stejném principu tedy funguje genové rozpínání, které neustále tvoří vyšší a složitější celky.
Kdybychom se zužovali jen na jídlo, rozhodně by společnost nebyla tak různorodá.
Dalším velkým zdrojem energie je láska a nenávist. Kdo ovládá jídlo a lásku nebo nenávist, ovládá svět.
Láska a nenávist jsou energie lidmi stvořené, a přesto vládnou od vzniku světů. Láska může být například mateřská. Ale láska může být taky pro demokracii, svobodu. Jen si vzpomeňte, kolik lidí bylo ochotno položit životy z lásky k vlasti, rodině. Kolikrát se stalo, že hladoví a milující lidé porazili ty, jež bojovali z nutnosti.
A zde je na místě ukázat si, že často láska s nenávistí jsou lehko propojeny. Tak třeba takový terorista může zabít lidi kvůli nenávisti k nim, ale také kvůli lásce ke svému náboženství.
Celé dějiny byli dějinami lásky, nenávisti a jídla. Z lásky i nenávisti se vytvářela umělecká díla. Kolik hoře obsahují některé básně? A naopak kolik lásky obsahují některé písně? Nemůžeme prohlásit, že ta či ona díla vznikla z utilitárního hlediska. Ano, lidé si zpívali písně na poli, aby si zkrátili chvíli. Ale koneckonců nezkracovali si chvíli, protože čas plyne neustále stejně, ale píseň jim dodávala potřebnou energii k práci, takže práce se mohla zdát, že utíká rychleji. Jen si vzpomeňme na chvíle, kdy nám čas utíká neskutečně rychle. Ať to je fotbalové utkání, výlet s kamarády, divadlo, to vše nám rychle utíká kvůli radosti, jež při tom pociťujeme. Takové chvíle nám mohly rychle utíkat díky tomu, že jsme si v daných okamžicích přestali uvědomovat sami sebe, naše utrpení.
Buddhovo osvobození. Uvědomit si sám sebe na takové úrovni, kdy žádný úkon již pro mě není automatický, ale nad vším musím neskonale přemýšlet.
Z lásky k Bohu, s plnými žaludky se stavěli katedrály. Z nenávisti k druhému klanu se do zuřivého boje vrhali válečníci. Každý vojevůdce ví, že aby správně mužstvo bojovalo, musí jim zajistit zásobování, stejně jako v nich vyvolat lásku k vlasti nebo nenávist k nepříteli. A tyhle boje probíhali celé dějiny.
Bez energie se do bojů nevyráželo. Bez energie se netvořili skvostné katedrály.
Ano, existuje samozřejmě i láska partnerská, chemická. Kolik párů uzavřelo manželství, protože do sebe byly navzájem zamilovaní? Kolik párů toho později litovalo, neboť chemická reakce nadále nepůsobila. A těhcto mechanismů si je náboženství samozřejmě vědomo. Ale o tom až později. Nyní k samotným vstupům, které v sobě obsahují energii. Ale ještě nakrátko o jídle.
Jídlo je specifický vstup. Dodává nám potřebnou energii k vykonávání pohybu. Dost nás ovlivňuje, co jíme. Nemyslím to ve smyslu kvantity, nýbrž si musíme uvědomovat, jakou energii samotná potrava obsahuje.
Zatímco někdo se stravuje především zeleninou, jako třeba dlouho žijící Japonci, jiní žijí převážně na masu, které když pochází z vystresované zvěře, jež neprožilo veselý život, přenáší svou energii dokonce na tělo stravníka. Všestranně se vyplatí jíst jídlo z ekologického zemědělství, protože neprochází takovým stresem a není chemicky ošetřováno.
Nezáleží proto příliš na tom, co obecně jíme, ale záleží na tom, co konkrétně jíme. Nicméně jídelníček by měl být pestrý, protože různorodá potrava přináší různorodá pozitiva.
Každá potravina má na nás určitý vliv. Záleží tedy na energii, jež obsahuje, a složení, které obsahuje. Každý by měl zejména konzumovat zeleninu, ovoce, obiloviny a luštěniny, protože jsou všestranně prospěšné. Mléčné výrobky, maso a zejména oleje by si měl dopřávat málokdy. Potrava nás tvoří, neboť je součástí vstupů, a proto bychom neměli podceňovat to, co jíme. Obecně platí, že vše v příliš velkém měřítku škodí. Cukr, alkohol, kávu a sůl bychom si měli dopřávat opravdu málokdy. Bohužel doba je taková, že všeho je dostatek, takže nerozvážní jedinci se dáví hromadami cukru, cpou do sebe tučné, pijí dennodenně pivo, popíjejí kávu a cpou se sladkým. A stejné je to s tabákem. Vláda by se měla obecně více snažit o omezení těchto komodit pro dobro své společnosti. Protože koneckonců suma lidí ve státu tvoří na základě vstupů výstupy.
Jsme vším, co jsme kdy přijali. Díky učení jsme se mohli dostat na místo, kde teď jsme.
Jistě je vám známý experiment Fridricha II. Štaufského, který nechal izolovat skupinu novorozenců od všech podnětů, aby zjistil, jaká je božská řeč. Novorozenci sice dostávali stravu, ale to bylo jinak vše. Neměli žádné jiné podněty. Není proto divu, že zemřeli. K čemu vynakládat získanou energii, když se nemohli nic naučit? Nebylo to nepozorností chův, protože jsou případy v dějinách, ba dokonce moderních, že některé děti vyrostly jako dříví v lese. Pravý důvod je přespříliš nevyužité energie.
Mohli by připomínat lidi, co celé dny sedí, nic nedělají, a přesto jedí. Na co využívat energii? Jedině tak na myšlení. I z toho důvodu následně vznikají deprese. Někteří lidé myšlení přebijí televizí a přísunem informací, aby neustále přijímali vstupy, na základě kterých by se mohli učit. Takovým lidem se špatně spí, protože špatně nakládají s energií.
Opětovně jsme, jako naši předci, po nich, získali nějaké predispozice. Učením navíc, když jsme je pozorovali a poslouchali, jsme přijali další vzorce. I to má za následek, jak budeme nakládat s přebytkem naší energie. Jak to činí rodiče?
Uvědomění si těchto detailů je následně důležité, abychom sami sebe mohli přetvořit. Obklopování se úspěšnými lidmi a lidmi, které milujeme, povede dost pravděpodobně k tomu, že se sami staneme úspěšnými, protože ať už vědomě či nevědomě pomocí vstupů přijímáme jejich vzorce, které následně užíváme u nakládání s energií.
Komunikace s lidmi také vyžaduje energii. A poslech lidí, pozorování lidí je přijímání vstupů, které nás utváří.
Psát můžu až tehdy, osvojím-li si princip psaní. Psát dobře můžu až tehdy, píšu-li často a mám nějakou zpětnou vazbu. Psát nejlépe můžu tehdy, mám-li vstupy od nejlepších spisovatelů, píšu-li často a mám zpětnou vazbu od nejlepších kritiků. To je zákon.
Smyslové vstupy v souvislosti s nakládáním energie nesmíme opomenout. Určují totiž, kým budeme.
Společné všem smyslům je to, že jsou schopny rozlišovat vábné a nevábné. Krásnými věcmi se chceme obklopovat, protože jimi chceme být utvářeni. A naopak ošklivých věcí se snažíme zbavit, odstraňujeme je, protože nechceme být jejich součástí.
Hudba je fascinující koncept. Ačkoliv se jedná o různé tóny, můžeme je dohromady vnímat jako melodii.
Jakou hudbu posloucháme? Podle energie, která v nás přebývá. Koneckonců život je boj energie. Pakliže někdo pociťuje frustraci, nenávist, má život rychlý, spíše sklouzne k rychlým a dynamickým skladbám. Takový rap je vykřičení negativní energie. Člověk klidný, rozvážný a milující by spíše poslouchal něco ladícího k jeho energii. Zvolí spíše skladby pomalé a klidné.
Různá výška tónů v nás vyvolává různé pocity. Vysoký tón, typicky ptačí zpěv, v nás vyvolává klid. Nízký tón, typicky úder na buben, v nás může vyvolávat pohyb. Záleží také na hlasitosti podnětu. Vysoká hlasitost v nás může vyvolávat agresivitu, dynamiku. Tišší zvuky jsou spíš klidné. Ale opětovně záleží na výšce. Jako ilustrace může postačit válečný buben, který muže pobízel do boje. A naopak, spousta učitelů používá takový triangl, aby uklidnily děti. Když někoho překřičíme, jevíme se agresivně.
Tempo u hudby také ovlivňuje nás samé. Podle tempa ovlivňuje naši energii. Čím rychlejší, tím jsme rychlejší.
Musíme si uvědomit, že i hlasy mají různé výšky a hlasitosti. I na základě toho si můžeme vybírat přátelé. Jednoduše nám hlas někoho přijde příjemný, zatímco z jiného hlasu cítíme třeba nevraživost. Ať už vědomě či nevědomě nás ovlivňuje, kdo na nás, jak mluví. Pracovnice zákaznické linky musí být připraveny na hlasité a nízké hlasy. Na základě hlasu jsme schopni poznat, kdo jakou má energii. Ale to dělá až myšlení, že zvuky vnímáme jako příjemné a nepříjemné.
Každý zvuk vás jistým způsobem utváří, aniž byste si to uvědomovali. Již nevědomě se obklopujete zvuky, kterými se chcete obklopovat. Ale pokud se chcete změnit, je důležité toto sdělení brát v potaz. Později bude o hlase pojednáváno jako o výstupu, hlasu.
Zrak je pro většinu lidí nejdůležitější smysl. Přijímáme tak velké množství informací.
Je neuvěřitelné, jak na nás některé barvy působí. Barva je jeden z důležitých aspektů, které nás pojí k některé ze skupin. Jen si vzpomeňme na barvy válečné, národní vlajku. Říká se sice, že šatstvo formuje člověka. Osobně si myslím, že zde ve větší míře figurují i barvy. Proč králové nosili zejména červenou barvu? Červená přináší životní sílu, pocit vlastní hodnoty a sebedůvěry ve vlastní talenty a schopnosti. Ale barvy i zrcadlí naše vnitřní ztotožnění. Naši vnitřní energii. Jen si všimněte, kolik lidí chodí v zimě v černém kabátu. V zimě jsou lidé spíše uzavření, zdrženliví, a i proto nosí černou. Obloha je povětšinou zatažená a kraji vládne chlad. Život se zpomaluje. Proudění krve se zpomaluje, jelikož okolní teplota je o hodně nižší než teplota vnitřní. A jelikož se zpomaluje vnitřní prostředí, zpomaluje se i vnější prostředí. Pohyb je důležitý aspekt při konceptu štěstí. Šťastní lidé jsou spíše ti, co se hodně hýbou. Ale zpět k barvám.
Odstíny světlé jsou spíše veselé a dynamické. Některé barvy jako světle modrá se můžou zdát chladné. Zelená je barva přátelská, důvěry.
Tmavé barvy preferují spíše lidé vážní. Typicky černá barva je barva smuteční, protože je to barva nejtmavší a nejsytější. O barvách a jejich významech si můžete víc zjistit jinde.
Barvy dělají člověka. Jen si představte někoho smutného, kdo se obleče do křiklavých barev jako jsou žlutá, tyrkysová, oranžová. Budete u takového člověka nutně očekávat, že buď bude vnitřně rozpolcený, chce na sebe upozornit, nebo je jednoduše veselý. Většinou taková souhra barev vyjadřuje vnitřní nerozhodnost, někdy až šílenost. Ale může vyjadřovat i hravost a vnitřní jas.
Pokud chcete mít život veselejší, obklopujte se spíše barvami světlého odstínu.
Ve tmě se naše rozpoložení mění, protože vše okolo nás se bez světel zahaluje do barvy černé. I to je důvod, proč je pro nás zima psychicky náročná. Krátká doba dne. I proto lidé mají tendenci po alkoholu a jiných látkách, které nás činí šťastnými, sahat zejména až po setmění. V zimě je větší konzumace alkoholu, tabáku. Nejvíc sebevražd je na jaře. Nejjednodušší odpovědí je fakt, že přes zimu lidé nemají motivaci k takovému činu. Jakmile se oteplí, lidem se zvýší odvaha k činu.
Barva nám pomáhá i při učení. Studenti si zejména oranžovými, červenými, zelenými a žlutými zvýrazňovači zvýrazňují to důležité. Sešity a učebnice některých pak připomíná spíše duhu nežli učební materiál. A přitom to nemusí být způsobeno tím, že student přikládá všemu důležitost, nýbrž protože si snaží dodávat radost tam, kde je jí málo.
Příchod jara nevítáme jen kvůli výraznému oteplení. Je to doba, kdy se stromy zelenají, objevují se barevné květy, slunce dodává všem barvám jasnost a pestrost, čímž v nás vyvolává energii k pohybu.
Tvary objektů v nás vyvolávají jisté reakce. Ale i naše rozpoložení se ukazuje na tvaru našeho těla. Vždyť Kretschmer podle určitých rysů těla vypracoval typologii osobnosti a nemocí, které tyto osobnosti ohrožují.
Složité tvary v nás vyvolávají obdiv až nepochopení. Naopak předměty jednoduché nám přijdou jednoduché. Tento fakt u zraku není zase tak podstatný.
Tvarem vnímáme zejména estetiku a pomocí myšlení si uvědomujeme krásné a ošklivé.
Pokud žijeme v místnosti, kde jsou nízké stropy, má to za následek, že jsme jaksi omezováni. Skutečně se snižuje kreativita a nízké stropy v nás mohou vyvolávat nejistotu, stísněnost.
Naopak vysoké stropy podporují kreativitu. Tam, kde nejsou stropy vůbec, tam je mystično. Typicky nebe, kosmos. Někdy nám přiliš velká hloubka může způsobovat strach, závratě. Příkladem může být, pokud se díváme do propasti.
Jazyk se učíme pomocí mluvení, ale znalosti o slovech získáváme čtením. Jelikož je naše mluva vázána na slovní zásobu, nutně to znamená, že inteligentnější lidé znají více slov. Čtením se tedy stáváme chytřejšími, neboť si prohlubujeme naši znalost o jazyku. Záleží však na tom, co čteme. Ideální je volit knihy mnohostranné, nikoliv novinové články.
Zahrnuji kapitolu o čtení sice ke kapitole Zrak, ale je to mysl, která nám umožňuje poznatky uplatnit. O učení bude pojednáno na konci.
Obrazy, sochy a další umění
Nyní, na základě vědomostí, jste schopni určit, proč se nám líbí umění. Výtvarní umělci obecně mají citlivější zrak, kterým jsou schopni zachytit i nepatrné detaily. Typicky, pokud se člověk chce stát umělcem, měl by se obklopovat uměním.
Orgánem hmatu je kůže. Ač si to neuvědomujeme, kůží přijímáme mnohem víc informací než jen pomocí hmatu.
Hmat v naší civilizaci postupem času ztrácí důležitost. Už je důležitý zejména jen v raném dětství. Díky hmatu se naučíme tvary, ale učí nás i rozpoznávat nebezpečí. Pokud se spálíme o kamna, pro příště si dáme pozor, abychom se nespálili. Někdo se může kamen bát, stejně jako nožů. Jde o to, jaké s nimi měl zkušenosti. Ale platí, že většinou z ostrých předmětů máme respekt, až strach. Avšak záleží dost na zkušenostech.
Hmat není toliko smyslem krásy, neboť je opravdu málo využívaný, ne-li odsouvaný do pozadí. Ale přitom nás stále dosti formuje.
Tvrdé x měkké
Sedíte pohodlně? Na předmětu měkkém nebo tvrdém? Pokud sedíte na tvrdé židli, jistě se vám bude lépe přemýšlet a vyjednávat. I to je fakt, proč se do škol dávají tvrdé židle k sezení. Pohodlné křeslo nás uvolňuje. A pokud jsme v komfortu, může až navozovat lenost. Tato fakta je třeba si uvědomovat. V trvdé posteli se vám bude hůře spát.
Ostré x tupé
Ostré způsobuje bolest, a proto je dobré pro uvědomění si sebe sama chodit bos. Právě chůze v pohodlných botách je příjemná, leč není zkušeností pravé podstaty.
Chůze bos je vůbec důležitá, protože pak jedině máme zkušenost se zemským povrchem. Jak jsem psal v jiném článku, čím více se vzdalujeme realitě, tím víc unikáme sami sobě. A boty, to je snaha být neustále v teple, suchu a bez bolesti. Samozřejmě botám přiznávám i jistou funkci ochrany v případě nepřízně počasí. Netvrdím, že boty škodí. Jen je není správné nosit neustále.
Teplé x studené
Ano, kůží si uvědomujeme i teplotu. Věci chladné nás vedou k uvědomění. Doporučuji se každý den po sprše trochu i osprchovat studenou vodou. Jednak to má lečivý podtext, jednak se lépe naučíme čelit nekomfortu.
V zimě se oblékáme do teplého oblečení, aby nám nebyla zima. Myslíte, že byste v podmínkách České republiky umrzli? Nikoliv. Oblékáme se, protože neumíme čelit nekomfortu. Jednoduše chceme být co nejdéle v pohodlí a teple. A proto doporučuji občas vyrazit do zimy neoblečený. Koupání se ve studené vodě má stejné účinky.
Ale není to jenom zima. I přílišné teplo má na nás blahodárné účinky. Sauna je také do jisté míry snášení diskomfortu. Celé dějiny by byly asi jiné, pokud by Ježíš nešel na poušť. Jsou to nepatrné detialy, které nás ve své podstatě utváří. Přílišné extrémy nás deformují, ale jindy vám mohou ukázat pravou podstatu věci.
Lidé pohodlní volí spíše předměty opracované, bez nedokonalostí. Kdežto dobrodruzi vyhledávají naopak předměty neopracované, nedokonalé, se spoustou záhybů, které spatřují krásné.
I třeba takovou knihu si můžeme vybrat podle hmatu. Pokud se nám desky líbí, předpokládáme, že to bude příběh, který se nás dotkne, protože je částí nás samých.
Čich je málo využívaný smysl. Čich má, ostatně jako všechny smysly, funkci signální, ale i estetickou. Poznáme nebezpečné, stejně jako krásné.
Není náhoda, že si partnery vybíráme i na základě jejich odéru. O tom opět v kapitole o výstupech. V dnešní době, kdy se většina žen, ale i mužů voní, mají obě pohlaví značné problémy, protože nemůžou poznat pravé pachy. I proto je zcela běžné, že se splete, protože vůně vám napovídala něco jiného.
Vůní tak lidé nevědomě lákají potenciální partnery. Preference vůní nám může o člověku leccos říct. Tím se nehodlám zabývat. Takových informací je na internetu spousta. Důležité je, že pokud si toto člověk uvědomí, už jenom pomocí vůně může přilákat různé typy lidí.
Láska prochází žaludkem. O jídle zde již bylo pojednáno.
Pokud nám někdo vaří a nám to chutná, jednoduše si to spojujeme s tím, že daný nás může uspokojovat. Jenže není to tak jednoduché. Protože většinou vaříme to, co chutná i nám, nacházíme tak osoby na stejné vlně. Jak těžké je uvařit něco, co vám nechutná.
Máme celkem pět chutí. Slanou, sladkou, kyselou, hořkou a umami, která je typická pro mořské plody. Přiznám se, že o té poslední jsem do nedávna nevěděl. Určitě nepreferujete neustále tu samou chuť, ale naopak často míváte chutě různé. Jak už jste jistě správně vydedukovali, jíme to, na co zrovna máme chuť = energii. Chutě zrcadlí vnitřní potřeby člověka. Poslouchejte své tělo, co zrovna potřebuje.
U psaní jsem si začal uvědomovat, kolik toho musím opomenout, abych se v detailech zbytečně nebabral. Myslím, že jsem podal stručnou představu o světě kolem nás. Nyní tedy víte, čím se obklopovat. Víte, jak na vás jednotlivé podněty působí. Ale veškerý svět by byl nijaký, pokud by do toho nevstoupil mozek.
Veškeré podněty vstupují do mozku, kde jsou zpracovány a zařazeny, aby nám usnadnili žití. Může nastat proces učení. Může nastat boj.
Myšlení nám zjednodušuje život tím, že všemu přisuzuje hodnotu, abychom to pokaždé nemuseli zkoušet stále dokola. I to je třeba důvod, proč vám chuť začne po nějaké době chutnat, ačkoliv jste si uložili jinou zkušenost.
Jsme neustále jiní, ačkoliv z nás mozek dělá stabilní tvory. Sami se obklopujeme stálými předměty, mluvíme řečí a vídáme se se stejnými lidmi. Jak se pak chceme změnit? Pokud jsme spolu nespokojení, změna nemůže proběhnout jenom uvnitř. Často je nějakým důvodem i fakt vnější. Můžete být kýmkoliv chcete. Nyní víte, že každá věc v sobě nese energii, která vás ovlivňuje. Každý člověk v sobě pak nosí sumu energií, kterým ovlivňuje jiné lidi. Společnost je různá dle různých lidí, čímž vesměs ovlivňuje jinou společnost. A tak dále a tak dále.
To je ten deterministický způsob života, který si musíte uvědomit, abyste mohli být svobodní. Pakliže si tohle uvědomíte, jste schopni vývoj uzpůsobit vlastním potřebám. Nakonec dám pár příkladů, díky kterým vám vše lépe osvětlím. V další kapitole se můžete dočíst o výstupech, které činíte.
Chcete se učit? Pak byste měli eliminovat veškeré nežádoucí podněty. Vypnout si telefon, otevřít okno, abyste měli čerstvý vzduch, protože i vzduch, který dýcháte vás ovlivňuje, sednout si nejlépe na dřevěnou židli a začít. Učení si můžete zdobit zvýrazňovači. Proces je dobrý prokládat zdravým pohybem po částech. Není dobré se nic učit nazpaměť, nýbrž si vytvářet myšlenkové mapy, vše propojovat v systémový rámec. To vypadá asi takhle. Čím víc spojů pro myšlenku máte, tím lépe si ji zapamatujete. Kytku na stole si pamatuju podle čichu, zraku, ale zároveň vím, jak v kuchyni vedle ní teče voda. Když chodím kolem ní, často ji tam vidím na stole. Je to sice příklad ze života, ale stejně se učíme. Musíte si vše propojovat skrz na skrz. JKdyž se učíte po kusech, nikdy nezískáte celek.
Stejný princip je dobrý uplatňovat při práci. Nejlépe pracovat pořád na stejném místě. Protože i místa nás ovlivňují. Spojujeme si je s nějakou činností. Když budete pracovat s výhledem na postel, bude vás to svádět k odpočinku.
Já pracuji s výhledem do parku, kam někdy otočím oči, kde najdu inspiraci a můžu pokračovat dál. To je ta hloubka, o které bylo psáno.
Nejsem si jistý, jaké problémy jsou pro vás aktuální, a proto zde nechci psát něco irelevantního. Budu rád, když budu moc pomoct. Princip se dá uplatňovat na vše. Vstupy ovlivňují vaše výstupy. Všechno kolem vás ovlivňuje vás. Vy ovlivňujete všechno kolem vás. Proto platí heslo - cheš-li změnit svět, musíš změnit sám sebe.