POZOR! TEĎ A TADY!
Někdy jsem spal,
jindy jsem bděl.
Někdy jsem stál
a jindy seděl.
Někdy jsem pil,
jindy jsem kouřil.
Někdy jsem z pití blil
a jindy po chlastu toužil.
Copak je život jen pití?
Točí se kolem kund a řití?
Tak je to teda přežití?
Nebo mluvíme o prožití?
Někdy jsem žil,
jindy jsem zemřel.
Někdy jsem život snil,
jindy jsem se mu vzepřel.
Prostě někdy se to všechno stalo.
Někdy jsem makal,
jindy si hrál.
Někdy jsem prostě kakal,
a jindy jsem pořádně sral.
Někdy jsem hledal,
jindy pořád ztrácel.
Někdy jsem si klekal,
a jindy nahlas burácel.
Ačkoliv se životu straníš,
pořád se jím dereš.
Večer se nažereš
a ráno se těch sraček zbavíš.
Někdy jsem byl,
jindy jsem zesnul.
Někdy jsem shnil,
jindy jsem seschnul.
Prostě někdy se to všechno stalo.
Někdy přišlo štěstí,
jindy byla smůla.
Někdy dostals pěstí
a jindy nebyls ty ta nula.
Někdy chtěls lásku,
jindy stačila ti noc.
Někdy chtěls jednu krásku
a jindy chtěls toho moc.
Tak teda nevím, co chtít.
Někdo říká: vzdej se chtíče,
jiný zase: najdeš to v píče.
Mám si užívat, nebo mám dřít?
Někdy jsem trval,
jindy jsem skonal.
Někdy jsem vše vzdal,
a jindy povinnosti konal.
Prostě někdy se to všechno stalo.
Někdy hrál jsem Boha,
jindy v něj jsem věřil.
Někdy byl za slabocha,
jindy osud jsem mu svěřil.
Někdy jsem nadával,
jindy jsem pěl.
Někdy jsem se nasrával,
a jindy jsem jen dřepěl.
Být či nebýt?
Chtít či nechtít?
Ctít či nectít?
Pít či nepít?
Někdy jsem přišel,
jindy jsem odešel.
Někdy jsem křičel,
a jindy jsem mlčel.
Prostě někdy se to začlo dít.
A já to, já to nechal být.
Poznámka: 1) "POZOR! TEĎ A TADY!" jsou skřeky ptáků v knize Ostrov od A. Huxleyho, které lidem připomínají, aby žili v přítomném okamžiku
2) Báseň jsem psal v čase, kdy jsem byl zmaten z existujícího množství filozofických úvah. Až později jsem našel klid v okamžiku a pomíjivosti, která mě do té doby značně děsila.