Tak jo.
Narodíš se.
Nemáš na výběr,
ale máš mnoho možností.
Prý si můžeš vybrat,
zdali budeš optimistou,
nebo někým,
kdo vidí svět reálně.
Narodil ses,
ale než ses stihl rozkoukat,
už se musíš životem protloukat.
Máma nemá maso,
máma má dluhy.
Okolo krku máš teď laso
a pod očima kruhy.
Nevadí, ty to zvládneš,
můžeš si přeci vybrat,
jestli to vzdáš, nebo to ovládneš.
A i když pořád padáš,
můžeš lézt zas vzhůru.
Všema deseti změnu si žádáš,
jen musíš přemoct tu svou stvůru.
Jestli se člověk zdá veselý,
asi měl šťastné dětství.
Faktem je, že nešťastní vždycky přežili.
Někdy prostě v největší depce,
najdeš nejprostší štěstí.
Jednou si dole a jednou nahoře přece -
tohle ti osud pokaždé věstí.
Pokud tě chtěj léčit
nebo cpou ti prozac,
nemusíš nic řešit,
neb stačí ti má próza.
Nauč se prostě milovat
dobré jako špatné.
Protože až jedno z oněch nebude,
zmizí ti ze života veškerý ten boj.
A k čemu život, není-li v něm žádný bol?
Poznámka: Báseň vychází z věčného soupeření mezi svobodnou a nesvobodnou vůlí