Dnes a nyní mám, drazí čtenáři, čest vyřešit všechny otázky lidského bytí a žití a tak dále a tak dále. Nebude to v deseti svazcích, jak mívají filozofové ve zvyku, nýbrž na několika řádcích, protože nic není složité, jakým se to zdá být (jak později vysvětlím). Ale teď už vážně. :)
Myslím, že Fichte vše dokonale vystihl v jediné větě. Filozofii si volíme takovou, jací sami jsme.
Každý máme svůj vlastní vesmír, takže existuje vždy jen jeden. Já vůbec nevím téměř nic o tom vašem, vy zas nevíte tolik o tom mém. Každý věci vidíme, slyšíme, cítíme jinak. Každý jinak reagujeme. Každý jinak o věcech přemýšlíme. Jsme zkrátká rozdílní. Proč? Abychom se zabavili. Kdybychom všichni byli stejní, život je fakt nudný a hrozně depresivní.
Na světě žije tolik různých druhů živočichů a my, lidé, si myslíme, že jsme ze všech nejinteligentnější. Slutečně jsme. Jen záleží, jak formulujeme otázku. Protože na základě otázky vždy dostáváme odpovědi. Nikdy to není naopak. A proto se všechno dá interpretovat různě. Proto každý dochází k jiné odpovědi. Protože každý žijeme v jiném vesmíru, leč jen v jediném.
Každý máme své pravdy, polopravdy a lži. Zlo je pro nás jinak zlé a dobro je pro nás jinak dobré. Někdo považuje malou krádež za ospravedlnitelnou, zatímco jiní ne. Budu se opakovat. Je jen jeden vesmír. Ten váš.
V životě máte pole možností. Můžete dělat, co chcete, můžete se stát, kým chcete. Jen si musíte dát pozor na to, jestli zvládnete překonat překážky. Můžete být kýmkoliv. Jen je třeba mít představu a něco pro představu dělat. Protože pokud jste středem vašeho vesmíru, pak všemu vládnete. Vše ovládáte myšlenkami a vašimi činy.
Když už se narodíme, vypadá to, že jsme si ten úděl nemohli vybrat. Vidíme, kolik lidí kolem nás trpí. Vidíme, kolik lidí okolo nás se má lépe. Nechtěli bychom měnit život s někým, kdo žije na ulici a od narození zažívá samé křivdy. Ale tak je to jen v našem vesmíru. Ten člověk si to dost možná takhle manifestoval. Měl nějaké možnosti a zvolil si tuhle.
A proto je nejdůležitější v životě znát možnosti a cíle. Je to jako s otázkou a odpovědí. Pokud máte cíl, máte možnosti a je jen na vás, jestli do cíle dojdete.
Ve skutečnosti je všechno neslané a nemastné. Až naše smysly tomu přidávají nějakou přidanou hodnotu. Kdybychom se na svět dívali bez smyslů, což nejde, byli bychom ničím. A tím přesně nejsme.
Máme dvě možnosti. Máme možnost být. Máme možnost nebýt. Nevím, jak vy, ale já znám jen, jaké je to být. Takže kdybyste zažili stav nebytí, vůbec by se vám to nelíbilo. Přáli byste si cokoliv jiného. Přáli byste si rozmanitý svět, kde můžete něco zažít.
Jsme tvor společenský. Samota a ticho nás může dohnat k šílenství z toho důvodu, že připomíná stav nebytí.
Život je hra. Život je práce. Život je posvátný obřad. Život je show. Každý si vyberte, co chcete. Pro mě je život hra, protože hrami se zabavujeme.
Proč si děláme život komplikovaným? Proč se civilizace vyvíjí? Proč se vyvíjí organismy? Proč plyne čas? Protože jinak je to jako hrát neustále člověče, nezlob se. Sami to ovlivňujeme myšlenkami. Kdyby byl život příliš jednotvárný, rychle nás omrzí. A to my přece nechceme. My se chceme bavit. Chceme žít.
A až budeme nasyceni, pak teprve můžeme na vše zapomenout.
Nejkrásnější na vzpomínkách je, že se dají zapomínat. Jak bych strašně trpěl, kdybych si všechno pamatoval. Život by mě nejspíš hnedka přestal bavit. K čemu by bylo se podívat na stejný film, seriál? K čemu by bylo jít s někým znovu ven, když bych věděl, že se bude chovat stejně?
A o tomhle život přesně je. Kontrast zapomínání a vzpomínání, boje a míru, zla a dobra, světla a tmy, bytí a nebytí. V životě přijdou chvíle, kdy jsme nahoře, stejně jako přijdou chvíle, kdy jsme dole. Všechno je to dle metru jednoho, takže nemá smysl se srovnávat. Afričané řeší jiné problémy než my. Pokud se zeptáte divochů, co je jejich smyslem života, tak vám poví, že mít děti, ženu a jídlo. A vy si možná řeknete, taky bych chtěl být takhle jednoduchý, ačkoliv nevíte jak, protože si manifestujete něco jiného
Jsme tím, co přijímáme. Jsme i tím, co odesíláme. Jsme suma vstupů a výstupů a náš vesmír se dle toho tvoří.
Smysl to má ten, že si můžete úplně cokoliv vysnít. Ale uvědomte si, že k cílům máte možnosti, které vedou přes různé překážky. I přes ty, které nejde zdolat. To jediné má v životě smysl. Utvořit si vlastní vesmír, v kterém se budete cítit dobře.
Jaký má smysl přemýšlet o smyslu života? Jaký má smysl zabývat se tím, jestli existuje posmrtný život? Odpověď je různorodá. Záleží na otázce. Otázky vymýšlíme, abychom měli nad čím přemýšlet. Horší je, když se z toho stává každodenní boj. Na něco prostě nejde odpovědět. Existuje to jen proto, aby nás to zabavilo.
Připusťme si, že spousta filozofů si vymýšlela problémy jen proto, aby jejich život měl nějaký smysl, aby se zabavili. Ale mohlo to taky být třeba kvůli tomu, že druhým ukazovali, jak jsou inteligentní.
Vždyť koneckonců jsme bytosti, které chtě nechtě jsou ovládány pudy. A pokud chcete být mniši, co celý den meditují, nic nejí, je to vaše volba. Vyberte si to, co vám bude vyhovovat, čemu budete věřit.
Je to takové, jaké to je. Jsme jen jeden vesmír. Bude to znít jako klišé, ale ty jsi já a já jsem ty. Já sním o vás, zatímco vy sníte o mně. Což znamená, že existuje jeden vesmír, který sní o všem. Ale aby se vám z toho nezamotala hlava, důležitý je ten váš vesmír. Přesto, když si uvědomíte, že jsme část celku, měli bychom se k sobě chovat ohleduplně.
Nyní vám zbývá jen snít a sny si plnit. Začněte tím, že si stanovíte své cíle, co chcete dokázat. Může to být cokoliv a po jejich dosažení si vytvoříte další. Ale je třeba nějak začít. Už jako děti jste snily o tom, jak budete jednou dospělí.
Jakmile jsou cíle, stanovte si činnosti, které vedou k jejich naplnění. Věnujte se jim část dne.
Co je můj vesmír? Místo, kde se k sobě lidé chovají ohleduplně, jsou na sebe laskaví a navzájem se milují. Místo, kde si každý může splnit své sny.
Jsme jedotlivé části. Když se všichni zaměříme na jednu věc, jsme celek. Když si všichni budeme přát a uděláme co nejvíc proto, aby ze země bylo krásné místo, splní se to. Jenže snů je spousta. Jsou tu pak lidé, kteří dávají osobní získ na úkor obecného blaha.
Naše sny do sebe naráží tím, jak spolu komunikujeme. V průběhu času se mění, takže se můžeme ovlivňovat.
Má to smysl. Jděte si za svými sny.