Čtvrtá dohoda zní: Vždy dělejte vše nejlépe, jak dovedete.
Čtvrtá dohoda se mi jeví jako taková třešnička na dortu, protože ji není natolik těžké dodržovat jako ty ostatní. Je to jednoduché. Ať už budete dělat cokoliv, dělejte to pořádně. Od čištění zubů, přes vypracování úkolu, po výchovu dětí.
Když pro něco uděláte vše, co bylo ve vašich silách, vyhnete se vlastní kritice.
Soudce je ta část nás, která nás soudí. Je to ten, kdo říká: ,,Mohl jsi to udělat lépe. To se ti nepovedlo. Já vím, že místo učení ses flákal." Soudce je hlas svědomí. Soudce soudí, když mu k tomu dáme příležitost. Soudce lehko umlčíte, když budete dělat vše, jak nejlépe dovedete. Hlas sice bude moct říct: ,,To nebylo dobré. To se ti nepovedlo." Ale tentokrát ho můžete lehko umlčet tím, že si řeknete: ,,No jo, ale já udělal všechno, co bylo v mých silách. Víc jsem udělat nemohl." Jakmile tohle začnete praktikovat, už se nikdy nebudete muset odsuzovat, stydět se sami za sebe.
Neznamená to, že svůj vnitřní hlas umlčíte. Znamená to, že ho přesvědčíte. Takže i když zažijete neúspěch, což je naprosto normální, budete vědět, že jste udělali vše.
Na oběť si člověk hraje, protože nedokáže přenést odpovědnost na svá bedra. Typicky je to stav, kdy neúspěch nepřisuzujete sobě, ale okolnostem. ,,Nemohl jsem se učit, všichni okolo mě hlučeli. To není má chyba. Nezazvonil mi budík. Ty jsi úspěšný, ale já nikdy neměl takové štěstí jako ty. Já jsem chudák."
Oběť je vnitřní hlas, který ospravedlňuje naši neschopnost. Protože pokud nás soudce odsoudí, často se stáváme obětí, neumíme nést zodpovědnost. Lepší než si hrát na chudáka je postavit se výzvě čelem. Říct si: to se stává, a jít dál. Nestihl jsem to, omlouvám se. Byla to moje chyba. Příště se to nestane.
Když máme cíl a usilujeme vší silou o jeho naplnění, nutně se nám to musí povést. Nemůžeme však čekat na znamení od boha, nebo až to za nás udělají jiní. Musíme těžce dřít a snažit se.
Představme si cíl jako úsečku z nuly do sta. Čím víc na úkolu pracujeme, tím víc se posouváme k bodu sto. Když změníme cíl, veškerý postup se může vynulovat. Když máme několik cílů najednou, body po úsečkách se o to posouvají pomaleji.
A teď si veškeré činnosti představme jako úsečky z nuly na sto. Úplně všechno funguje na stejném principu. Oblékání. Někde začnu, někde skončím. Z nuly na sto. Čím víc se na aktivitu soustředím, tím rychleji se obleču. Když u toho telefonuji, vykonávám dvě činnosti, a tudíž dva body putují k cíli, ale o to pomaleji.
Ale nejsou to jen lehké úkoly jako oblékání. Opravdu vše funguje na stejném principu. Takže pokud chcete něčeho rychle a kvalitně dosáhnout, musíte se soustředit jen na jednu činnost. A i kdyby se stalo, že dojdete do bodu sto, ale cíl nesplníte, jednoduše si řeknete: ,,Hmm, ale udělal jsem pro to všechno. Tak co se přihodilo, že se to nepovedlo?" A zjistíte, že většinou jste pro to všechno neudělali.
Nyní znáte čtyři základní dohody, které vám nesmírně mohou pomoct k osvobození. Není třeba znát jejich pořadí, ale důležité je chápat jejich smysl, stejně jako cíl.
Nezneužívej slova. Slovo má nesmírnou moc. Je přenašečem energie, realitu zachycuje do stabilních pojmů. Slovo nám pomáhá, stejně jako škodí. Nepomlouváme, protože sami si nepřejeme, aby někdo pomlouval nás. O sobě přemýšlíme tak, jací skutečně jsme. Ověřujeme si, jací jsme, abychom se nepodceňovali, nebo nepřeceňovali.
Nebereme si nic osobně. Lidé mluví v rámci svých dohod. Vždy nám říkají jen svá stanoviska. Jen my jsme vlastními pány. Posloucháme ostatní, abychom rozeznali pouhé lichotníky a skutečné přátelé. Na hrubá slova neodpovídáme, protože víme, že to je přesně to, na co druhý čeká.
Nevytváříme si domněnky. Svět je takový, jaký je. Situace jsou pokaždé jedinečné, protože čas neustále plyne. Neodsuzujeme lidi dopředu, aniž bychom je znali. Na všechno si vytváříme svůj názor, nedáváme na názory ostatních, protože jsou zkreslené vlivem dohod. Pokud se nám někam nechce po špatné zkušenosti, přemýšlíme jen, jaké činnosti budeme vykonávat, aniž bychom jim přidělovali energii.
Vždy vše děláme tak, jak nejlépe dovedeme, aby nás nemusel soudit soudce, abychom si nemuseli hrát na oběť. Na cíl se soustředíme, a i když ho nenaplníme, nemáme důvod se na sebe zlobit, protože jsme udělali vše.
Když se všemi zmíněnými dohodami budete řídit, váš život se stane skutečně jiným. Zvítězíte nad sebou samým a osvobodíte se od otrockého chování.
Nejlepší cesta je podle mě zapisování deníku. Díky deníku si zpětně můžete uvědomovat, co jste udělali špatně. Ale to samo o sobě nestačí. Je třeba žít vědomě. Uvědomovat si svoje chování v určitých situacích a umět je v situacích ovlivnit. Na místo starých dohod si vytvořte dohody nové. Není to však sprint, ale maraton. Nepočítejte s tím, že to bude hned, protože to vyžaduje veškerou píli a snahu. Ale rozhodně to stojí za to.
Druhá možnost, kterou nedoporučuji slabším povahám, je iniciace smrti. Na internetu je toho spousta, takže si o tom můžete něco zjistit. Jde v principu o navození stavu smrti, při kterém vás opustí červ, jak ho Ruiz popisuje, díky čemuž si začnete všeho daleko víc vážit. Takovou funkci může mít třeba pobyt ve tmě.
A hlavně pamatujte, že čytři dohody jsou boj, který má smysl. Je to dobrý boj. Přeji hodně štěstí.